„Poslat člověka pouze do vězení, nepřemýšlet nad ním, nepřemýšlet nad kontextem, v kterém se sexualizované násilí stalo, není řešením. Budeme jej tak jenom reprodukovat. Systém nepočítá s restorativní, transformativní složkou spravedlnosti, která je pro přeživší a jejich vyrovnávání se svojí zkušeností důležitá. My se často neptáme na to, co by ta přeživší potřebovala. Buď to nahlaš, nebo seš v pohodě,“ říkají Anna Králová a Kristýna Bělíková z platformy Proč jsme to nenahlásily*i.

Anna a Kristýna společně s kolektivem vydaly výzkumnou zprávu „Proč přeživší nenahlašují sexualizované násilí?“, v níž analyzovaly více jak tisíc výpovědí přeživších sexualizovaného násilí, a také ilustrovanou publikaci Šl* jsme to nahlásit, ve které zkoumají, jaké překážky musejí přeživší při nahlašování překonávat. Shodně radí: „Pokud to chcete nahlásit, tak doporučujeme, abyste se obrátili na některou z organizací, které máme na webu a které vám pomůžou s tím nahlašovacím systémem, který muže být jinak nepříjemný. Celé to totiž nepočítá s podstatou toho násilí, co se stalo.“

Má smysl nahlašovat sexualizované násilí v Česku? Čím si přeživší při nahlašování sexualizovaného násilí musejí projít? A nabízí trestněprávní systém, ale i společnost obětem sexuálního násilí to, co potřebují? Poslechni si.

Anna Králová a Kristýna Bělíková jsou členkami lidskoprávního, profeministického a proqueer spolku NAH*LAS, který stojí za platformou Proč jsme to nenahlásily*i. Platforma na sociálních sítích sdílela autentické příběhy přeživších sexualizovaného násilí. Na konci loňského roku vydal spolek sborník Šl* jsme to nahlásit, který přináší jedinečný vhled do situací, jež zažívají lidé při nahlašování sexualizovaného násilí.

#Perspectives