„Stává se mi, že jsem terčem nenávisti docela často. A je to náročný. Spotřebovává to hodně energie nenechat se tím zavalit nebo si to nebrat osobně. O mně to většinou není,“ říká umělkyně Kača Olivová. Podle Kači „stačí strašně málo, aby ses stala terčem nenávisti. Stačí vypadat trochu jinak nebo se vést za ruce s člověkem stejného genderu. Strach, který nenávist motivuje, by bylo skvělé nějak léčit, ne ho nechat bujet a podporovat v médiích a na sociálních sítích, kde se lidé mohou sdružit a společně někoho nenávidět.“ Jak se Kača s projevy nenávisti mířenými na její osobu vypořádává? V čem vidí radikalizaci společnosti? A proč je důležitá práce s emocemi? Dozvíš se v nové epizodě. Přečíst si můžeš také Kačin text „Ženy se musí zbavit řetězů útisku, ty moje milý hovězí mimino“ v novém 122. čísle revue Prostor Dějiny přítomnosti. Kača Olivová je umělkyně, performerka, vysokoškolská pedagožka, výzkumnice, feministka, matka. Věnuje se radostným oslavám tělesnosti a svobody, nahému tanci, čtení feministické literatury a slastnému povalování v posteli. Ve svých emancipačních performacích ráda používá své nahé tlusté tělo, třpytky, barevný dým nebo latexové zvířecí masky a momentálně se identifikuje jako hroší víla a také jako lachtan. Společně s Darinou Alster vedou na pražské AVU feministický ateliér Nových médií 2. #Perspectives