Podle Světové zdravotnické organizace zažil v minulém roce některou z forem zneužívání 1 ze 6 seniorů nebo seniorek. „Jedná se o čin, který se opakuje, je dlouhodobý a je proti integritě daného seniora. Eskaluje to a nemění se role mezi obětí a agresorem,“ vysvětluje František Horák z organizace ŽIVOT 90 a vedoucí linky důvěry Senior telefon.

ŽIVOT 90 se na své lince důvěry podle Horáka setkává nejčastěji s psychickým násilím. Objevuje se ale také fyzické násilí i zanedbávání péče. „To je případ, kdy si rodinný příslušník vezme do péče třeba maminku nebo tatínka, který se o sebe už nedokáže příliš postarat. Péče je někdy pro tohoto rodinného příslušníka nad jeho síly a přestane mamince nebo tatínkovi dodávat jídlo, pití, nebo se nestará o jeho osobní hygienu,“ říká Horák. Na začátku chtějí všichni svým rodičům pomoci, ne ale každý si správně vyhodnotí, jestli na to má dostatek času a sil. Lidé také často neví, kam se obrátit, a bývají v takových situacích bezradní. Proto začíná docházet v některých případech mezi nimi a jejich rodiči ke konfliktům a agresivitě. „V tuhle chvíli je nejlepší, když si to dotyčný uvědomí, aby zavolal někam, kde mu se situací poradí,“ dodává Horák, který byl ranním hostem Rádia Z.

Podle Horáka je někdy ale překážkou pocit lidí, že by se měli zvládnout o své rodiče postarat. Většina případů zanedbávání péče je důsledkem nezvládnutí situace, myslí si Horák. Objevují se ale i případy, kdy lidé „parazitují“ na svých rodičích, protože za péči o ně dostávají příspěvky, tyto peníze si ale nechávají pro sebe. Podle Horáka většina seniorů mlčí o tom, že jsou obětí domácího násilí ze strany svých dětí. Žalovat na své děti je pro ně velmi těžké. Moderátorka Petra Květová Pšeničná se ptala také na to, jak může okolí rozpoznat, že je někdo obětí domácího násilí.