“Přestaň plakat!” říkali nám.
“Přijď, až se uklidníš.” říkali nám.
“Chceš ještě jednu přidat, abys měla proč brečet?” říkali nám.

A tak z nás vyrostly drsný sarkastický Psychobitches, pro který jsou slzy těžko dostupnou komoditou. Máme jich málo. Občas zoufale chybí. Jako by nás odstřihli od zdroje.

Přitom slzy jsou hojivý. Snižují hladinu kortizolu a vyplavují do těla tišící opiáty.

My se ale musíme obejít bez nich.

A když už náhodou přijdou, stejně si neřekneme o pomoc.

Raději se schováme v hanbě do kouta. Nechceme, aby nás někdo viděl. Máme pocit, že obtěžujeme. Manipulujeme.

“Promiňte.”, omlouvají se klienti pokaždé, když pláčou. I oni se bojí, že je na slzách něco špatně.

Jakoby byly selhání.

Poslechněte si nezvykle smutný a silný díl.

A dejte vědět, jak jde plakání vám.