autorka: Natálie Bulvasováperex HP: V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním premiérám Jihočeského divadla, platformy PiNKBUS i souboru Burkicom. V tematické části se v rozhovoru s performerkou Eliškou Brtnickou ptáme, kdy je umění politické a jaký může mít dopad na společnost. V novém díle zpravodajského podcastu Průvodce tancem se redaktorka Natálie Bulvasová věnuje aktuálním premiérám Jihočeského divadla, platformy PiNKBUS i souboru Burkicom. Českobudějovická Sněhová královna choreografa Paula Juliuse podle Lucie Dercsényi vychází nejlépe v rovině současného tance a bude dobře sloužit jako rodinná inscenace, která zaujme především děti. Kabaretní show Hezky česky i novinka Směj se, pořád se směj! tematizují podstatná společenská témata. Uskupení PiNKBUS propojilo politické skeče, prvky drag show a burlesky a v návaznosti na svou satiru o Slovensku se nyní zaměřuje na českou (nejen) politickou kulturu. Pohybová inscenace souboru Jany Burkiewiczové zase otevírá téma vyhoření, tlaku na výkon a posedlosti úspěchem mimo jiné za pomoci propojení lidového a současného tance.Recenzentka Rozálie Andělová také reflektovala letošní ročník Bazaar Festivalu s tématem lidských i nelidských společenství. Mezinárodní festival, jenž je podle autorky textu v životní formě, zároveň čelí nejisté budoucnosti kvůli škrtům v ministerských dotacích. Dále se epizoda vrací k osobnosti tanečníka Erika Bruhna a k jeho odkazu v dějinách baletu. V úhlu pohledu Jany Bohutínské pak zaznívá výzva k aktivnějšímu postoji kulturní obce, která by měla reagovat na aktuální politické dění i jinak než pouhým vyjednáváním. Jak daleko může tlak na kulturu zajít, totiž máme možnost sledovat v přímém přenosu na Slovensku nebo v Maďarsku.V tematické části se v rozhovoru s performerkou Eliškou Brtnickou ptáme, kdy je umění politické a jaký může mít dopad na společnost. Podle Brtnické je všechno umění politické ze své podstaty, míra jeho angažovanosti ale záleží na kontextu. „Dílo se najednou může objevit v kontextu, kde vyzní úplně jinak, než bylo zamýšleno,“ říká a odkazuje na svou inscenaci Enola o svržení atomové bomby. Ta měla metaforicky zobrazovat člověka, který se vypořádává s fatální situací, s „výbuchem“. Inscenace je i po deseti letech stále na repertoáru, protože se v novém válečném kontextu její význam proměnil a z jednotlivce se přesunul ke komunitě. Celý rozhovor si můžete už nyní poslechnout ve všech podcastových aplikacích.