Autorka: Clara ZangaTěhotenství bývá v tanečním světě vnímáno minimálně jako přerušení kariéry, v prostředí klasického baletu často jako úplná stopka. Objevují se však i díla, která z něj činí jevištní téma nebo proměny těla s ním spojené pojímají jako ústřední prvek choreografie. Na takových projektech v minulosti pracovaly Markéta Vajdová i Martina Hajdyla Lacová. V podcastu Průvodce tancem v souvislostech mluvily také o tom, jak mateřství ovlivnilo jejich kariéru i pohybové možnosti a zda je svět tance na potřeby rodičů vůbec připraven.Hajdyla Lacová vysvětluje, že při předchozích dvou těhotenstvích necítila potřebu toto téma umělecky reflektovat. Až při tom posledním ji motivovala taneční legenda David Zambrano, a tak začalo vznikat dílo Bodies in Progress, které hrála pouze během svého těhotenství. Při předchozích dvou těhotenstvích se prý vždy těšila, až bude ve svém těle zase sama. Tentokrát to ale bylo jinak. „Přemýšlela jsem, jak ten stav přijmout, jak si z něj vzít sílu jako podnět k pohybu, i když to není vždy příjemné,“ vysvětluje. Po porodu na Bodies in Progress volně navázala s Bodies After Progress, v němž vystupuje se svou dcerou. Oproti tomu Markéta Vajdová přiznává, že jí byl tento tělesný stav natolik fyzicky nepříjemný, že vůbec neměla chuť k pohybu. Už jako umělkyně sžívající se s mateřskou rolí však působivě ztvárnila těhotnou mladou dívku v díle Fucking Beautiful Spring. Přiznává přitom, že i když má jít o nečekaně těhotnou mladou ženu, ona do postavy výrazně vložila svou vlastní mateřskou zkušenost. „V závěrečné části vždy vyloženě cítím syna ve své náruči. Je to tak silná zkušenost, že se od ní nelze oprostit,“ říká. Po narození dítěte u ní také došlo k zásadnímu tvůrčímu obratu: neměla už takovou chuť sama vytvářet choreografie a začala se cítit spíše interpretkou. „Cítím, že s věkem jsem mnohem silnější jako člověk, ale ne jako tvůrce. Jako interpret se na jevišti cítím mnohem jistěji,“ uzavírá.