Adéla Komrzý bývá označována za představitelku nové vlny českého dokumentárního filmu. V ní samotné přitom takové zařazení vyvolává spíš pousmání. K posunu žánru by ráda teprve přispěla. Láká ji proniknout za hranice komfortní zóny a namísto stylizovaných výpovědí zachytit skutečné hlasy lidí. Ostatně oslavnými portréty nejsou ani její oceňované snímky Jednotka intenzivního života a Zkouška umění. Druhý jmenovaný dokonce původně odmítla dělat, prvotním impulsem jeho vzniku totiž bylo 220. výročí Akademie výtvarných umění. „Máte v rukou ohromnou moc a je důležité si toho být vědomi. Byl tam určitě materiál na to vytvořit úplně unylý obrázek o té instituci, anebo úplnou freak show,“ přiznává s tím, že důležité je pro ni netočit dogmaticky.