Pořád se přizpůsobovat je jediná strategie, která umožní lidstvu přežít, je přesvědčená archeoložka Sara Polak. Lpění na dogmatech považuje za cestu do záhuby, brání nám totiž přemýšlet reálně, evolučně a užitečně. Jako překonaný se tímto prizmatem jeví model národního státu, který sama coby autoritu neuznává, a proto nevolí. „Je to moje životní filozofie a často mě šokuje, že první reakce, když člověk přijde třeba do hospody na pivo a řekne to, tak není: Super, zajímavý, pojďme si o tom povídat, ale: Za co jsme cinkali klíčema?“ podivuje se. Fakt, že něco nerespektuje, přitom ještě neznamená, že to chce zabít a zničit, aspoň podle ní. Pro řadu jejích excelentně vzdělaných přátel je taková paralelita nepochopitelná.