Vyjadřuju se k tomu, co se mě dotýká a co považuju za důležité, říká Aňa Geislerová s tím, že ji vždy pobaví a podráždí současně pozastavování se nad tím, že herci něco komentují. „Stejně tak se vyjadřují topiči a řidiči autobusů akorát nedostávají ten prostor, takže to není nějaká specifická potřeba herců se vyjadřovat,“ má jasno. Připouští, že občas nedává pozor a reaguje až příliš spontánně a upřímně. Někdy má totiž pocit, že „lidi ve chvíli, kdy se stanou politiky nebo zastupiteli, tak jediné, co udělají, je, že začnou mluvit spisovně, začnou používat cizí slova a zcela ztratí přehled o tom, co dává smysl a má nějakou lidskou podstatu.“ Ukázkou takové diskuze, ze které se vytratila elementární lidskost, je jednání o manželství pro všechny.