„Buď ráda, že se ti to děje, dokud seš mladá,“ znělo doporučení, které dostala Andrea Daňková od jedné ze starších hereckých kolegyň. Nebyla. Sexistické poznámky, plácání po zadku, nebo dokonce obscénní chování jako nedílnou součást herectví akceptovat odmítá. Stejně tak se chce vymanit ze škatulky blonďatých naivek a milenek. Nepopírá, že se jí takové vymezení vymstilo. Nevadí jí to. Je nejen absolventkou činoherního herectví na DAMU, kam byla přijata na základě mimořádného talentu už v sedmnácti, ale také tajemnicí ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze, která učí komunikaci na 2. a 3 lékařské fakultě Univerzity Karlovy. A právě práce ve zdravotnictví a státní správě je tím, co ji naplňuje a kde vidí své místo.