S Erikem Taberym jsme se v minulém desetiletí vídali pět let občas na poradách, protože jsme pracovali pro stejného zaměstnavatele. Ale protože jsem se více než rok neviděli, napadlo mě, že se ho zeptám: jaké to je dělat politický týdeník v době pandemie. Krátká odpověď: zajímavé i těžké, i když Erik Tabery si nestěžuje. Ví, že díky krizi vidíme spousty věcí ostřeji a zřetelněji než v běžných časech. A krizi prožíváme, o tom není pochyb. Možná poprvé po roce 1989. Až dosud se nám globální potíže spíše vyhýbaly. O čem jsme mluvili? Třeba o tom, co lidé chtějí od politiků slyšet, ale bohužel to od nich neslyší. Jak je Respekt politicky vyhraněný, a zda je součástí přijímacího pohovoru vyplnění volební kalkulačky. Žáda šéfredaktor od svých autorů názorovou jednotu? Drží si Respekt jako primárně papírový týdeník apel i pro nejmladší, dnes plus mínus dvacetiletou generaci čtenářů? A kdy Erik Tabery naposled viděl majitele Respektu a Economie Zdeňka Bakalu? Plus malý bonus: Erik Tabery tento rok hodně četl. Která z přečtených knížek ho nejvíc zaujala a zůstala mu v hlavě? Poslouchejte.