Můj host Vilém Rubeš na mě vždycky působil jako gentleman ze staré školy. Muž se znalostí staré whisky a se slabostí pro doutníky, kterého si snadno představíte někde ve městě v baru nebo v kuřáckém klubu. Jak se proboha takový člověk ocitl v malém, a místní odpustí, také zapadlém městečku ve středních Čechách? Na to jsem se ho zeptal. Nápověda: jak by se s pomocí klišé řeklo, šel za hlasem svého srdce. Lépe řečeno jel taxíkem a ve sněhové kalamitě, ale to si poslechněte sami. Byl životním partnerem Báry Rektorové, známé jako sushi queen, která byla ženou s talentem pro podnikání v gastronomii a hlavně odvahou o tom veřejně mluvit a diskutovat. Bohužel loni v létě zemřela na zhoubnou nemoc. Mluvili jsme s Vilémem Rubešem i o tom, jaké to je, když padesátiletý chlap veřejně truchlí. Povídali jsme si o spoustě věcí, třeba i o tom, že pandemie bere lidem z reklamy práci, či jaká byla devadesátá léta. V reklamě, a nejen tam. Co znamenala pro celou českou společnost. Byla to zlatá éra, jak si někdy naše generace myslí? A samozřejmě, tématem byla i politika. Že vůdce nebo leadr se v těžkých dobách někdy objeví, a jindy zase neobjeví, a nám nezbývá než doufat, že se tak stane. Nebo že dokonce budeme při tom. Plus ještě jedna malá návnada, abyste poslouchali až do konce: před pár lety Vilému Rubešovi zazvonil pozdě večer telefon, a na druhém konci byl někdo, koho on sám nečekal. Babišův muž na PR práci, často démonizovaný Marek Prchal. Co chtěl? Jen Vilému Rubešovi říct, že by si od něj rád přečetl generační román. Už ho píše? Poslouchejte.