„O obytňáku jsem snil strašně dlouho, myslím, že to na mě přenesl už můj táta, který si přál obytnou Avii“.

„Člověk za něco co chce, musí něco dát“.

„Měj na to čas a nechvátej. Nedělej velký přejezdy. S dílem velký svobody přichází velký díl zodpovědnosti“.

První cesta byla s obytňákem na Elbu, jako vězení asi dobrý, ale jako dovolená to nebylo nic moc. Elba je obrovskej šutr v moři.

Je dobrý si promyslet kdy a kam jet. Jet na Makarskou obytňákem v červenci je blbost, ale v květnu je to pecka. Můj tip je vyrazit v zimě obytňákem do Španělska.

„Albánie je trošku složitější, my jsme tam jeli naším starým tranzitem, kde jsme měli kola, malou kuchyňku, nahoře zvedací stan a jako úlitbu svojí ženě jsem udělal za takovou plachtou záchod, aby se necítila jako úplná medvědice“.

„Takže my jsme se zastavili na severu Albánie i na jihu. To moře je krásný, ale z Albánie je cítit velký kus ilegality. Je to cítit třeba na svozu odpadu, který úplně nefunguje. My jsme viděli Albánii jako realitu. Což je na tom severu bordel a špína“.

Když jsme byli na Ukrajině, tak jsme si odvezli neskutečnou srdečnost těch lidí, což jsme na naší cestě Albánií neměli.