„Když nás vedli přes Terezín na práci, v okně jedné vilky se pravidelně objevovala taková stařenka. Úplný věchýtek! A ta vždycky pobízela strážné, co nás hlídali, k čemu že mají ty opasky s pistolemi?! A jen aby nás všechny postříleli, že jsme pakáž,“ vzpomínal za války gestapem mučený odbojář, takřka devadesátiletý Jiří Pradáč v Domově péče o válečné veterány. Někdejší spolupracovník partyzánů, vězeň Malé pevnosti Terezín patřil k posledním pamětníkům druhé světové války.