Hádky mají svou vnitřní strukturu, lze je umně využít k dobrému - tedy k dohodě a vzájemnému přijetí. Hodně nás ovlivňuje vzor hádek, který si neseme ze své původní rodiny. Jestli nemáme dobrý vzor, je na nás, abychom ho vytvořili pro své děti a lidi okolo. Hádka je v základu ventil pocitů, bolesti, výhrad, ale je nutné hlídat slova, abychom nezraňovali ještě víc. Dvě výzvy: Držme se tématu, nesklouzávejme k osočování druhého. Druhá - zůstávejme v přítomnosti, nebuďme historičtí. Proto je nutné nenechávat věci dlouho v sobě růst, ale pravidelně mluvit o věcech, které nás frustrují. Hádka tak může znamenat vyjádření, že o sebe stojíme a že tu věc chceme vyřešit, daleko horší je, když nám ten druhý za hádku nestojí. Hádka nám umožňuje dozrát, protože odhaluje naši nezralost a tak můžeme růst v našich slabostech. Autor, hovoří: Petr HúšťTento podcast můžete podpořit na https://radio7.cz