“Mám terminální diagnózu,” říká nám člověk v telefonu, který si chce sjednat pohřeb. Jenže jeho “diagnóza” jsou sebevražedné úmysly.

Co dál? Policie, pobyt na psychiatrii, léky. A toho se mnozí bojí. Přitom dnešní psychiatrie už vůbec není to, co známe z Přeletu nad Kukaččím hnízdem.

Proto jsme si do podcastu pozvali ředitele Národního ústavu duševního zdraví, prof. MUDr. Jiří Horáčka, Ph.D., FCMA.

Podle něj je KAŽDÁ deprese dříve či později vyléčitelná. A proto jsou příběhy, které končí sebevraždou, tak extrémně smutné: protože víme, že lék existuje, jen potřebuje čas.

Kritické je okno dvou týdnů od začátku braní antidepresiv: deprese totiž svého “hostitele” kryje tím, že mu bere energii k tomu, aby vůbec něco udělal. Antidepresiva mu tuto energii dodají: ale není to dostatek času vyléčit kořen deprese, onu “existencionální tíhu”.

Jaký je vztah mezi ekonomickou situací a sebevraždami? A mají nějaké národy větší sklony k sebevraždám, třeba z důvodu geologické lokace?

Je strach ze smrti starý jako lidstvo samo? V čem je životní styl “longevity” (dlouhověkost) vlastně naivní?

Proč psychedelika fungují?

S Olegem Vojtíškem rozmlouval Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA, ředitel Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK a vedoucí Centra pokročilých studií mozku a vědomí NUDZ

DISCLAIMER: Podcast byl natáčen na podzim minulého roku – psilocybinem asistovaná psychoterapie je již od ledna tohoto roku legální.