Kateřina studovala dějiny umění a hřbitovy jsou plné umění.

Umění v jeho originálním umístění, v přirozeném prostoru, ne v galerii podle kurátorského záměru.

V krásném prostoru, v přírodě, v tichu, v souladu s přírodou i městem kolem.

Ale dnes už se funerální plastiky téměř nedělají. Co dělat, aby se vrátily?

A může příprava sochy na hrob pomoci zprocesovat smrt blízkého?

Měli jsme přece několik klientů, kteří sami vyráběli rakev, a jim to pomohlo.

Vyráběli jsme s dětmi urny z LEGO.

A když už jsme u dětí, tak vidíme jako velký problém, že nikdy nebyly na pohřbu, ani neviděly nikoho mrtvého - a tam někde začíná celospolečenské vytěsnění smrti.

Tak co kdybychom jim pomáhali seznámit se se smrtí tím, že je budeme brát na hřbitov?

Třeba v hodině dějepisu: Ať vidí Boženu Němcovou a Nerudu a Čapky a Dvořáka se Smetanou na Vyšehradském hřbitově. A s nimi i vše další.

Zní to přirozeně a dokonce i levně.

Takže jsme při natáčení podcastu vymysleli projekt "Děti na hřbitov".

Každopádně, přijďte na prohlídku hřbitova s Kateřinou, termíny najdete v její Facebookové skupině "Všem tafofilům", nebo na stránkách Hrbitovy.cz.