Kryštůfek měl jasnou diagnózu: DIPG. Nádor mozku. V kmeni. 100% smrtnost.

O příběhu maminky Terezy a jejího syna Kryštůfka jsme velmi dlouho přemýšleli, protože v nás zanechal hluboké pocity obdivu a dojetí. Když o něm Oleg od Terezy slyšel poprvé nad šálkem kávy, řekl si, že takový příběh je potřeba sdílet.

Protože je to příběh o velmi statečném chlapečkovi a dvou rodičích, kteří si spolu prošli peklem, ale vyšli na jeho druhém konci. Kryštůfkovi byly jen čtyři, když mu ochrnula půlka těla. Pak přišla diagnóza, ozařování, krátké zlepšení a rychlý propad.

Maminka Tereza a tatínek Dan mu celou dobu stáli po boku a až do poslední chvíle ho drželi za ručičku, než jim odjel černou dodávkou Hyundai – do které by, jak v ten vypjatý moment vtipkoval Dan, nikdy sám nenastoupil, protože tu značku neměl rád. Co jiného jim zbývalo po proplakaných nocích než hrstka humoru?

Příběh jako ten jejich totiž může pomoct. Jak Tereze, tak ale i vám, kteří si podobnou situací procházíte. Nebo někdo z vašeho okolí. Nebo jen, abyste se zamysleli, jestli ona ta hádka s manželem o neumytém nádobí byla fakt tak strašná.

Může se vztah “spravit” smrtí dítěte?

Jak s dítětem mluvit o jeho vlastní smrti?

A pomůže zákaz pláče?

U silných příběhů, jako je tento, se těžko radí, co dělat a nedělat. A ani to úplně nechceme. Cítíme, že jsme tady pouze prostředníci, skrz které může Tereza sdílet, čím vším si prošla, a přece to zvládla, aby se to snad dostalo k těm, kteří to potřebují slyšet.