Ranní brífink Jakuba Troníčka: Na zahrádce restaurace v jedné z letenských uliček ho zdraví dobrá polovina kolemjdoucích. Znají ho tu ale všichni. Vladimír Mišík je s pražskou Letnou spjatý desítky let. V typickém klobouku upíjí ve stínu malé pivo, mluví potichu a vyrovnaně. V šestasedmdesáti letech a s vlekoucími se zdravotními problémy chce mít hlavně klid. Z toho ho vyvede jen zmínka o výrocích, podle kterých je v Česku nová totalita. „To jsou prachobyčejné kecy,“ zvyšuje hlas zpěvák, který sám v osmdesátých letech zažil nucený zákaz koncertování. Dnes už si ho ze zdravotních důvodů naordinoval sám, v plánu má ale ještě natočení další desky. Za ty dvě poslední sklidil řadu ocenění.