Cíl snižovat emise uhlíku je zakotven v takzvané Pařížské dohodě z roku 2016, sjednané OSN, a jasně o něm hovoří i Zelená dohoda pro Evropu. Snaha dosáhnout ho zásadním způsobem mění fungování trhu a ovlivňuje chování všech, kdo se na světovém pohybu výrobků, zboží a služeb podílejí. V debatě Cesta k uhlíkové neutralitě, kterou uspořádal týdeník Ekonom ve spolupráci s poradenskou společností PwC, diskutovali odborníci z veřejného i soukromého sektoru také o tom, že udržitelnost v každodenním podnikání je formulována poměrně abstraktně a takzvaná zelená politika naráží na limity toho, čeho jsou zejména největší znečišťovatelé životního prostředí (energetika, těžký průmysl, doprava či zemědělství) fakticky schopni. Upozornili i na nepřehlédnutelnou skepsi mnoha Evropanů k tomu, že tento systém výroby a spotřeby je schopen být uhlíkově neutrální. A také nastínili, jak přesvědčit a motivovat podnikatele, koncové zákazníky a zaměstnance, aby se s pravidly a záměry vnitřně ztotožnili.