V posledních dnech je radost vypočítávat na prstech, co všechno se daří, co se staví, co se posunuje směrem k výstavbě, o co rychleji jdou opravy. Ale nebylo by to vlastně až podezřelé?

Pořád jen vypočítávat úspěchy je spolehlivá cesta nejprve do zdánlivě spokojeného spánku a pak do pekel. Pod tím vším se řeší problémy. Třeba ty, které by na veřejnost pronikly – třeba tím, že se nějaká důležitá a dlouho očekávaná stavba nezačala oproti slibům stavět – až za rok, za dva. Co tedy nyní prožívá generální ředitel ŘSD? Je to pocit spokojenosti a štěstí a triumfu? Anebo ho drtí jednání a hledání řešení, aby ta vnější spokojenost třeba i za ten rok nebo dva?