Začínala jsem jako mladá žába z malého města. Studovala jsem humanitní studia, v šestinedělí dělala zkoušky z filozofie a když jsem jela na zkoušku z Ekonomiky, stresovala jsem ve vlaku tak intenzivně, až dostal poruchu a já, nakonec nedojela a já si musela domluvit jiný termín. To si nedělám srandu, to se fakt stalo. Tentokrát jsem ještě nevěřila v sílu mysli, ale teď bych se skoro vsadila, žě mě tam nahoře vyslyšeli a dali mi prostor se trošku lépe připravit:) Pak jsem začala podnikat. Prostě shodou okolností. Nehledala jsem to. Prostě to přišlo jako výzva a já ji přijala. Ze začátku to byla legrace. Byla jsem na mateřské a nijak extrémně jsem nezávisela na výsledku. Celé mě to bavilo. Jela jsem na intuici, vášeň a ono to fungovalo. Když byly dcerce tři roky, tak se mi ale svět obrátil vzhůru nohama. Několik let se mnou ještě dost cloumal. Přirovnala bych to k procesu máchání prádla v automatické pračce:) Rozvedla jsem se a stála před rozhodnutím, zda půjdu zpátky do práce (učit na střední), nebo budu už fakt podnikatelka. Pro co jsem se rozhodla, to už nejspíš tušíte. Jenže… jediní, kdo mi v tu chvíli mohli trochu pomoct se v tom neznámém světě zorientovat, byli můj bratr a můj táta. Řeknete si : „to jsi měla štěstí, já nemám ani to! „ Jasně. Měla jsem to štěstí, že jsem naskočila do podnikání s vědomím, že jediný způsob, jak to celé dělat, je výkon, plán, tabulky, potenciál, neustálý růst. Business hovory s dětmi na pískovišti. Léto bez oddechu. Když je mi blbě, vezmu si paralen (nebo tři). A cyklus? Co to jako je? Přirozený rytmus se v nedostatku spánku úplně vytratil. Trvalo mi dlouho než jsem přišla na to, že rozdíl mezi ženským a mužským podnikáním je dost zásadní. To neznamená, že nejsme strategické, plánovací, systematické. Že kašleme na tabulky i na čísla. To rozhodně ne. Jen to prostě děláme jinak. Nebo bychom mohly. Možná bychom měly. Celou verzi tohoto podcastu najdete na https://herohero.co/rehanajezkova Příjemný poslech.