Jan Šulc se s Václavem Havlem setkával jako editor jeho spisů. Neviděl v něm nedotknutelný symbol, ale citlivého člověka, který si nedokázal vypěstovat „hroší kůži“ – a zároveň měl obrovskou vůli dokončit to, čemu věřil. Dálkový výslech je podle Šulce nejen živým portrétem Havla, ale také první zcela svobodně a bez cenzury vydanou českou knihou po jednapadesáti letech. Co si Havel v soukromí opravdu myslel o politicích? A proč v něm české dějiny vyvolávaly tak hluboký smutek?