CELÝ DÍL ZDE

Filmy o dobrodruhovi Indianu Jonesovi jsou pohádky pro dospělé i velká vyprávění o střetu dobra a zla a také příběhy o archeologii jako o strategické vědecké disciplíně, která může být lidstvu po čertech k užitku. Nejen my máme za to, že když Steven Spielberg a George Lucas na počátku osmdesátých let přišli s filmem Dobyvatelé ztracené archy (1981), ani v náznaku netušili, jaké nadšení vyvolají. Kdyby jim tehdy někdo řekl, že z jejich dílny budou následovat ještě další čtyři filmy o "Indym" - Indiana Jones a chrám zkázy (1984), Indiana Jones a poslední křížová výprava (1989), Indiana Jones a království křišťálové lebky (2008) a konečně Indiana Jones a nástroj osudu (2023), nejspíš by ho měli za blázna. Jenže - zejména Stevenu Spielbergovi, jednomu z největších (nejen) amerických filmařů druhé poloviny 20. a počátku 21. století, se podařilo stvořit fenomén, jenž, snad kromě Hvězdných válek a Harryho Pettera, neměl a nemá ve filmu obdoby. Tolik napětí, tolik legrace, tolik filmového kumštu a tolik vážných otázek k diskusi, tolik skvělých příběhů, ve kterých nakonec vždycky dobro vyhraje nad zlem, jak to máme rádi, tolik lidskosti a tolik radosti malých i velkých diváků... Nejen proto, že Mirek Bárta je bez přehánění geniální světový archeolog, ale i pro všechno, co jsme uvedli před okamžikem, jsme si řekli, že pro Vás po spoustě vážných témat natočíme také jedno tak trochu oddechové. Myslíme, že si ho zasloužíte Vy, stejně jako si ho zasloužíme my. Tak hezký poslech, milí přátelé Nového světa!