⁠Odkaz na celý díl

Střední Evropa, místo, kde žijeme i my, je unikátní sociokulturní fenomén.Staré Rakousko, respektive Rakousko-Uhersko. Vídeň, obléhaná v roce 1683 Turky a zachráněná polským králem Janem III. Sobieskim, i Vídeň Straussových valčíků, půvabná metropole “na krásném modrém Dunaji”, ale i Vídeň, v níž dozrával fanatický antisemitismus Adolfa Hitlera.

Kafkova, Čapkova a Nezvalova “Praha s prsty deště” i Praha znásilněná sovětskými vojáky v horkém létě 1968 a listopadová Praha Václava Havla z roku 1989. Nenápadný půvab Budy a čilý ruch Pešti nejen na luxusní ulici Váci a také Queeni v Budapešti jako vrchol Kádárova “gulášového socialismu” i jako antiteze odporné, zpuchřelé husákovsko-jakešovské normalizace oblečené do směšných tesilek a bizarních krátkých kravat.

Polsko Karola Wojtyły a Tadeusze Mazowieckého a židovské ghetto nedaleko Rynku Głowneho v Krakově a všechny představitelné i nepředstavitelné hrůzy Osvětimi. V nepřímém kontrapunktu k této hrůze pak krása všech krás kláštera v Melku, kde starý Adson vzpomínal na svou ztracenou Růži - Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus, aneb Někdejší růže je tu už jen co jméno, jen pouhá jména držíme ve své moci, jak napsal náš milovaný profesor z Bologně. Biskupský Pasov, oslnivý Dreiflüssestadt, který postavili (z velké části) Italové, takže se tu člověk cítí jako div ne ve Středomoří, veselý univerzitní Maribor s fantastickou kuchyní a vínem a dál a dál na jih, kde už začíná Dalmácie…

Milovaná, fascinující střední Evropa včerejška i dneška. Náš domov a náš osud.

Tak si nás poslechněte, přátelé.

Vaši Martin, Michal a Mirek