Až do přelomu 18. a 19. století se Egypt, pokud jde o jeho novověké dějiny, vyvíjel takřka nezávisle na Evropě. Vpád Napoleonovy armády a jeho vítězství v bitvě u pyramid v červenci 1798 tuto situaci změnily. Egypt sice formálně zůstával součástí Osmanské říše, fakticky si ale za vlády Muhammada Alího budoval samostatnost. Francouzský vliv v zemi nicméně pozvolna rostl, což vedlo v letech 1859–1869 k vybudování Suezského průplavu, který měl — a dodnes má — mimořádný strategický význam.

V sedmdesátých letech 19. století Britové využili ekonomických potíží egyptských vládců a získali nad Suezským průplavem kontrolu. Britská superiorita v Egyptě pokračovala i ve 20. století, třebaže „na papíře“ byla egyptská monarchie samostatná.

Za druhé světové války se dlouholetý odpor Egypťanů vůči Britům projevil v jejich sympatiích k Německu a Itálii; mocnosti tzv. Osy byly ale posléze poraženy a s koncem války se do Egypta vrátily „britské zájmy“.

V první polovině padesátých let 20. století došlo v Egyptě ke státnímu převratu, k moci se dostali vojáci v čele s plukovníkem Gamálem Abd an-Násirem. Ten v roce 1956 znárodnil Společnost Suezského průplavu, což vyvolalo tzv. Suezskou krizi. Britové se nakonec po americkém diplomatickém zásahu museli z Egypta stáhnout a Násirův režim přežil — Egypt se stal suverénním státem.

Po Násirově smrti vládli zemi další dva vojáci — Muhammad Anvar as-Sádát a Muhammad Husní Mubárak. Po tzv. arabském jaru byl v roce 2012 zvolen prezidentem Egypta Muhammad Mursí, jeho vláda ale přivedla zemi k rozvratu a na jaře 2013 znovu převzala moc armáda. V červnu 2014 se stal prezidentem Abd al-Fattáh as-Sísí, jenž je garantem stability a relativně solidního rozvoje Egypta dodnes.

O tom všem — i o dalších dílčích tématech — je dnešní Nový svět.

Tak nás poslouchejte, přátelé, a vůbec buďte s námi!

Vaši Martin, Michal a Mirek