Dnes o našem chování v situacích, kdy narazíme na něco nepříjemného nebo na něco, s čím nesouhlasíme. O naší přirozené schopnosti některé věci potlačovat a, někdy vědomě a někdy naopak nevědomě, předstírat, že neexistují. A to i v takových případech, kdy je máme přímo před sebou a za normálních okolností jsou nepřehlédnutelné. Jsou buď prostě tak veliké jako nápis „Asie“ přes polovinu globusu a my je nemáme v zorném poli, anebo se jim očima záměrně vyhýbáme, abychom na ně nemuseli reagovat a brát je v potaz. Nehodí se nám do krámu. Prostě tu nejsou a basta.

Tenhle trik hraje velkou roli především v naší vnitřní psychice, a já si dovolím podat malý přehled jeho principů a fungování. Co je dobré ale dneska znát především, je, jakou roli hraje popírání ve skupině lidí nebo i napříč celou společností. Proč je tak důležité být si vědomi toho, že občas popíráme jevy a skutečnosti společně? Je to proto, že důsledky mohou být nedozírné a dalekosáhlé. Na základě těchto slepých skvrn totiž jednáme, a to bez ohledu na realitu, která se nám vysmívá přímo do očí. Ta realita, která hrozí, že se s ní dříve nebo později ošklivě srazíme. Fakta a důkazy, které máme před očima prostě ignorujeme, zasklíváme nebo je dokonce nahrazujeme pseudofakty a pseudodůkazy. Proč to děláme!? Jak to děláme a s jakými důsledky? A jak rozetnout ten bludný kruh? O tom je dnešní podcast EDU lab zdravého rozumu.