Všimli jste si, jak často se rozhodujeme sice ve svém zájmu, ale nakonec ne ve svůj prospěch? Jíme jídlo, ze kterého nám je potom špatně, utrácíme peníze, které nemáme a pak se trápíme tím, jak je včas splatit, volíme své zástupce, za které se potom stydíme, investujeme do vztahů, u kterých víme, že nebudou fungovat. Je to zajímavý úkaz odhalující schizofrenii člověka, který stojí před rozhodováním: sáhnout po okamžitém uspokojení nebo se rozmyslet a odolat pokušení s tím, že se mi to nakonec vyplatí. Naší preferenci rozhodovat se jaksi automaticky a podle svého aktuálního rozpoložení bez ohledu na dlouhodobé následky využívá mnoho lidí, institucí a firem, abychom udělali „to, co je pro nás vlastně dobré“. Jde o jemný a nenásilný stimul, který již před pár lety autoři Richard Thaler a Cass Sunstein nazvali příhodným slovem nudge. Česky bychom asi řekli šťouch. V jejich podání to byl systém takových pošťouchnutí, postrčení - stimulů, které nás vedou k tomu, jak zlepšit svoje rozhodování, jak to nazvali, o svém zdraví, bohatství a štěstí. Tak jo. Jak ale víme, že ten stimul je pro naše dobro? Dnešní EDU lab vás chce vyzbrojit k tomu, abyste rozpoznali šťouchání, která nás denně někam usměrňují, a dokázali se OPRAVDU SAMI rozhodovat, co uděláte. Abyste dokázali posoudit, jestli je to dobré OPRAVDU PRO VÁS. Protože těch, kdo vám to chtějí říct ZA VÁS a vašimi ústy je stále dost.