Každý den můžeme pozorovat, že spokojenost se sebou samým v různých životních situacích je jednou z konstant našeho uvažování, našich starostí a našich snů. Jak často se ohlížíme a ptáme se: “Proč jsem něrekl tohle? Nebo radši nemlčel? Proč jsem se nechal vtáhnout do nečeho, do čeho jsem vlastně nechtěl? Proč jsem nespokojený i když jsem prosadil svou? Proč jsem si vůbec koupil tuhle blbost? Jak se zachovat příště, aby to nedopadlo zase podobně?” Chceme být spokojeni s tím, jak se rozhodujeme, co děláme, co říkáme. A nechceme, aby to bylo podle not někoho jiného. Dnes se podíváme na hřejivou svěrací kazajku norem a pravidel, ve kterých žijeme, a řekneme si, kde jsou nám prospěšná a kde hrozí, že nás jejich prostřednictvím někdo využije ke svému prospěchu. Jeden z principů, jak uvažujeme a jak se chováme, je založen na našem sklonu jednat v souladu s okolím. Měřítkem nám je tzv. sociální schválení neboli pozitivní odezva druhých na to, jak jednáme a co říkáme. Odmítnutí je pro nás do jisté míry stresující. A odtud je to už jenom kousek do stanice poslušnosti vůči těm, které považujeme za autority. Sociální schválení a poslušnost vůči autoritám může kdokoliv zneužít. Ti co znají, co je dobré znát, tomu ale mohou předem zabránit.