Šestaosmdesáté výročí vzniku totalitního Slovenského státu v čele s prezidentem a zároveň knězem Jozefem Tisem otevírá otázky, jak je možné, že kněz podlehne pokušení, že spasí lid i za cenu zla. Jak se s tím srovnává jeho svědomí? Jozef Tiso není jediným případem kněze-politika, ale zcela ojedinělým v tom, že i během prezidentství zůstal v aktivní kněžské službě, a přitom vládl státu se zcela nemorální ideologií. Byla to těžká doba? Bylo třeba činit rozhodnutí v rámci možného? Ale jak mohl kázat o lásce a milosrdenství a přitom posílat své občany na smrt? Podepisoval rozhodnutí o transportech Židů a možná hned vedle měl Bibli s Ježíšovými slovy: „Pryč ode mne, vy zlořečení. Neboť jsem měl hlad a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň a nedali jste mi napít, byl jsem na cestě a neujali jste se mě, byl jsem nahý a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení a nenavštívili jste mě. Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.“ Jak se člověk dostane do tak schizofrenního postoje? A jak si vůbec křesťan může myslet, že následuje svého striktně apolitického Mistra tím, že jeho učení používá v politickém boji? Proč se kupříkladu americký ministr zahraničí Marco Rubio ukazoval s obřím popelečním křížem na čele, když v televizním vystoupení na Fox News mluvil o postoji Spojených států k rusko-ukrajinské válce? Co tím teatrálním gestem chtěl vyjádřit? Přičemž v tomto zdaleka není jediný. V telefonickém rozhovoru mezi Martinou a Janem promluví i historik Miloslav Szabó a teolog Karel Skalický. Autoři: Martina Greňová Šimkovičová a Jan Hanák, zvuk: Pavel Zgarba.