Jaký byl postoj kněží ke komunistické diktatuře? Klasická Gaussova křivka. Na jedné straně řada hrdinů v disentu, vězněných i umučených. Uprostřed mohutná šedá zóna. Na druhé straně kolaboranti. A úplně na kraji mimořádně podivná skupina agentů tajných služeb infiltrovaných mezi kněze. Jde ale o kněze, od nichž se oprávněně čeká větší morální integrita. Neměla by ta Gaussova křivka být méně klasická? Jak je možné, že vůbec někdo takový existoval? A jak se k tomu staví církev? Mezi kněze v této celkem odpudivé dvojroli patřil v českých zemích například Karel Simandl, Blažej Müller či František Jindřich Holeček. Všichni jsou hodnoceni kontroverzně, možná i proto, že vnitřně rozpolcení i byli. Na jedné straně udávali a aktivně spolupracovali s komunistickou rozvědkou, ale dokázali udělat i dobrou práci. Blažej Müller dokonce pomohl kněžskému disidentovi Ladislavu Heryánovi. Podstatně víc kněží však dostal do kriminálu. Pochopitelně jejich příběhy nejsou stejné, ale jedno stejné zjevně je, totiž schizofrenní život dvou tváří, což je patrně pokřivilo natolik, že s utajením své historie pracovali v církvi na mnohdy vysokých postech i po pádu komunistické totality. Jakoby nic. Dokud se na to veřejně nepřišlo. Před pěti lety měl premiéru pozoruhodný slovenský film Služobníci. „Píše se rok 1980. Michal a Juraj jsou dva studenti bohoslovecké fakulty v totalitním Československu. Jejich učitelé ze strachu před zrušením kněžského semináře vychovávají bohoslovce do podoby vyhovující komunistické straně. Každý z mladých seminaristů se musí rozhodnout, zda podlehne pokušení a zvolí si snazší cestu kolaborace, nebo si zachová svoji víru a stane se předmětem nátlaku Státní bezpečnosti.“ (Aerofilms) Martina v telefonátu s pořadovým číslem 007 přizvala k rozhovoru Ivana Ostrochovského, režiséra filmu Služobníci, ale řeč bude také o kolaborujícím biskupovi Josefu Vranovi, o němž veršoval Ivan Magor Jirous, o kapitulním vikáři s láskou k luxusním autům Zoltánu Belákovi, o agentu komunistické rozvědky Františku Jindřichu Holečkovi, ale též o orientalistovi v tajných diplomatických službách Aloisi Musilovi. Jde-li o posledně jmenovaného, tak ano, dá se mluvit o kněžích v tajných službách vlády, jejichž působení bylo pozitivní. Možná dost záleželo na tom, jaká vláda to byla. Anebo ne?