Jak zařídit, aby se ve škole lidé zaručeně minuli? Třeba tak, že vedení všechno oznámí shora, nikdo se nezeptá, jak to slyší druhá strana, a respekt se bere jako příjemný bonus pro ty, kdo na něj mají čas.

Petr Sucháček si tentokrát povídá se Sašou Dobrovolnou, lektorkou a učitelkou, která pracuje s celými školními týmy: s učiteli, vedením i školníky a kuchařkami. Saša vypráví o své cestě od asertivity přes „respektovat a být respektován“ až k nenásilné komunikaci. Mluví o tom, proč se komunikace ve škole netýká jen jednotlivého učitele, ale i toho, jak komunikuje vedení, a proč podle kritérií kvality České školní inspekce nejde o nadstandard. Pak se dostanou k tomu, jak mluvit s dětmi s náročným chováním a úzkostmi a s rodiči, kteří své děti hlídají tvrdě. Saša vysvětluje svou „cestu trojského koně“: nabídnout ředitelům a lídrům mentorské dovednosti dřív, než by je zaujalo slovo nenásilná komunikace. Zazní i to, jak může učitel volit hodnoticí jazyk vědomě, a ne jen z nouze, a proč je pro začínající učitele těžké, když od svého uvádějícího slyší jen kritiku. Nakonec přidává Alfreda Adlera a sounáležitost.