Každý občas potřebujeme vytrvat u něčeho, co nás možná aktuálně zas tak moc nebaví. Co nás k tomu ale pohání? Jsou pro nás v tu chvíli oporou naše potřeby a dlouhodobé záměry, které chceme v životě naplňovat a kým se chceme stávat? Nebo máme spíš strach z toho, že budeme za nesplněný ‚úkol’ potrestaní ať už svým vlastním vnitřním kritikem nebo někým dalším? Zamýšlíme se nad dalším z klíčových rozlišení nenásilné komunikace a sdílíme své vlastní zkušenosti s tím, kdy se cítíme spíše disciplinovaní a kdy naopak poslušní. Co jsou pasti sebedisciplíny, když se to s ní přežene? A kdy se nám může hodit být jednoduše poslušní?