Steve Gnädinger je Švýcar, který přišel hrát hokej do Česka. Ve svých jedenácti letech. Sám. Bez rodičů. Bez znalosti češtiny. Jak se tady odvíjel jeho hokejový a životní příběh? Jak se učil češtinu? Proč se vrátil zpátky do Švýcarska? Jak jeho kariéru ovlivnilo zjištění závažné diagnózy? Jak se trénuje v nižších hokejových ligách? Jak lze skloubit práci a hokej, když se ze zápasu vrací ve tři ráno? Jaké vidí rozdíly mezi trénováním dětí v Česku a ve Švýcarsku? Co doporučuje Čechům, kteří chtějí pracovat ve Švýcarsku? Kde je pro něj vlastně doma? A jaké byly jeho české a švýcarské AHA momenty? Na to vše najdete odpovědi v dnešní epizodě podcastu. A co v podcastu zaznělo?▶️ “Česky jsem se naučil nejdřív slovíčka, které lze pouštět až po 22.hodině. :) ▶️ “Za 8 měsíců jsem mluvil česky tak, že lidi nepoznali, že jsem cizinec. “▶️ “Jsem z generace, co přišla domů, odhodila aktovky a šli jsme na rybník.”▶️ “I ve švýcarské třetí lize jsou hezké peníze, i když kluby už nedávají tolik, co dřív.” ▶️ “Jako obsluha lanovky jste jednou nohou v kriminále, je to velká zodpovědnost. Ale na “rozkoukání se” ve Švýcarsku je to dobrá práce.” ▶️ “Pracovní morálka Čechů šla hodně dolů, dělá to špatné jméno všem. Musím si dávat pozor, koho doporučím.” ▶️ “Trenéři mládeže ve Švýcarsku jsou na velmi vysoké úrovni.” ▶️ “Hodně lidí v Česku si tehdy myslelo, že ve Švýcarsku rostou peníze na stromě.” ▶️ “Když chce být člověk dobrý, musí dělat víc, než druzí.”