Cenzura v Národním divadle dnes neexistuje – alespoň ne v podobě, jakou známe z minulosti, kdy politická moc zasahovala do inscenací a přetvářela je podle svých potřeb. Přesto si tvůrci a tvůrkyně občas sami vytvářejí určité hranice – z různých důvodů volí opatrnější přístupy nebo jemně upravují sdělení svých děl. Nabízí se tedy otázka: existuje v divadle něco jako autocenzura? Proč i v době, kdy svoboda slova patří k základním hodnotám, zůstávají některá témata tabu? Je za tím obava z kontroverze, reakce na společenské klima nebo etická odpovědnost vůči divákům? Kdy je tato opatrnost na místě a kdy se naopak stává překážkou tvůrčímu vyjádření? V podcastu Z druhé galerie se Kateřina Hanáčková, Nina Jacques a Ondřej Hučín pokouší rozklíčovat spletité mechanismy autocenzury a hledat odpovědi na otázky, které nemají vždy jednoznačné odpovědi. Uslyšíte hudbu a ukázky z inscenací Šest tanců, Stavovské národu!, Médea, Tramvaj do stanice Touha, Othello, Otello, Louskáček, bpm, Cherry Man a také ukázky z webových stránek www.youtube.com a www.sme.sk.