Proč scénografie 100 songů vypadá jako by z oka vypadla kavárně Nona? Jak si herci a herečky poradili s tím, že v hlavní roli nejsou oni, ale text připomínající polyfonní báseň? Které písně zní postavám v hlavě pár okamžiků před smrtí? Na nádraží stojí skupina lidí, kteří spolu zdánlivě nemají nic společného. Přitom ale mají společné úplně všechno. Ocitli se ve stejný moment na nesprávném místě. Hra německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga vypráví o několika málo minutách jednoho zářijového rána, kdy se svět roztříštil na kousky. Lze vůbec o takových věcech mluvit? A není horší o nich mlčet? Všechny postavy ví, co se v příštích minutách stane, ale nechtějí to vyslovit. Přesto se zas a znova k té chvíli vrací a zas od ní utíkají. S trochou štěstí lze přece zastavit čas. Nebo to umí jen divadlo? K napsání 100 songů inspiroval autora teroristický útok v Madridu roku 2004, kvůli prosincové tragédii na pražské filozofické fakultě je tato hra bohužel krutě aktuální i pro nás. Podcastem nás provede režisér Štěpán Gajdoš, dále uslyšíte dramaturgyni Ilonu Smejkalovou, herečku Jindřišku Dudziakovou a herce Šimona Krupu. Použité ukázky jsou ze záznamu premiéry 30. 10. 2024.