Tentokrát jsem si povídala s člověkem, který v neděli zvládne tři bohoslužby, plynule přejíždí mezi dvěma kostely, a přesto působí naprosto klidně – farářem Janem Patou, duchovním správcem farnosti sv. Prokopa v Braníku a sv. Michaela Archanděla v Podolí.

Mluvili jsme spolu nejen o tom, jak vypadá jeho běžný den, ale taky o tom, co pro něj znamená být farářem ve čtvrti, kde se lidé znají, zdraví v parku a navzájem si pomáhají.

Jaké to je žít a sloužit mezi dvěma farnostmi, jaká je atmosféra v Podolí a v Braníku – a co všechno tahle služba obnáší.

Došlo i na důležité téma: aktuální nejistotu kolem budoucnosti branické farnosti. Povídali jsme si o tom, co se teď vlastně děje, co se řeší a jaká rozhodnutí jsou na stole.

Otec Jan se s námi podělil o zkušenosti faráře, který má za sebou přes 35 let kněžské služby, ale pořád dokáže mluvit o víře lidsky, s nadhledem a bez patosu.

Bavili jsme se o tom, co ho na jeho práci naplňuje, co se naučil od farníků a taky o tom, co pro něj znamená, když se někomu podaří navázat skutečný vztah s Bohem.

Dozvíte se také, jak se připravuje na kázání, jestli někdy improvizuje – a proč ho dodnes baví fyzika, kterou kdysi studoval na Matfyzu.

Byl to klidný, otevřený a laskavý rozhovor. O člověku, který umí spojit víru s každodenností – a který v sobě pořád nese vděčnost. Za lidi, za pravdu a za to, že může sloužit právě tady.