S hráčem na bicí nástroje Danielem Mikoláškem o oborových vtipech, trianglu ve Dvořákově Novosvětské i o tom, čím ho štve jeho šéf Semjon Byčkov. Daniel Mikolášek se na bicí začal učit coby dítě tak nějak z povinnosti. Bubeník v kapele jeho staršího bratra Bohdana - jakýsi Michael Kocáb - hru na svůj nástroj nesnášel; chtěl se věnovat klávesám. S nadsázkou lze tedy říci, že o Mikoláškově životním směřování rozhodla nechuť budoucího kapelníka Pražského výběru k bubnům. "Jako malého mě Michael naučil nějaké tři základní rytmy, se kterými jsem pak mnoho let vystačil v různých kapelách," směje se dnes jeden z nejdéle sloužících členů České filharmonie.