S historikem architektury Zdeňkem Lukešem o workoholismu stavitele Osvalda Polívky, který dal Praze Obecní dům i Novou radnici. A také „bokovky“, o nichž se dlouho nevědělo. „Kontroverzní, obdařený ohromnou fantazií,“ popisuje Zdeněk Lukeš architekta Osvalda Polívku (1859-1931), jenž svými stavbami ozdobil nejen Prahu, ale také Hradec Králové, Bratislavu či Terst. Mnozí současníci jej přitom vinili z umělecké nekázně a nabubřelosti. Vytýkali mu zálibu v „maloměšťáckém kýči“ - jak secesi říkal vlivný architekt Jan Kotěra. Nechuť to byla natolik silná, že šla místy až za hrob. Jeden z Polívkových nekrologů tak zesnulého například charakterizuje jako „nevkusného dekoratéra“, připomíná kniha Skrytá krása detailu, kterou sestavil Zdeněk Lukeš ve spolupráci s fotografem Pavlem Hrochem a která mapuje Polívko rozsáhlé, dosud leckdy neznámé dílo.