S Jiřím Thýnem o nedostatečnosti fotografie, zacházení s díly zesnulých tvůrců i druhém životě socialistického sídliště Ládví. Světlo používá místo tužky a v Galerii hlavního města Prahy právě představuje dílo inspirované prací sochařky Hany Wichterlové, která žila v letech 1903 až 1990. Ženy, jejíž tvorba reprezentuje meziválečný modernismus. Výstava nazvaná Mlčení, torzo, přítomnost v úvodu představuje předmět fotografovy fascinace - objekty, které Wichterlová nazvala Portrét Vincence Makovského (1928), Kompozice (1929), Pupen (1932) a Pecka (1964). V dalších částech si pak Jiří Thýn od umělkyně půjčuje tvary i jejich vnitřní klid a originálně je rozvíjí pomocí fotografických a výtvarných technik.