Příběh Jonáše je poměrně známý. Ale zamysleli jsme se někdy blíž co Jonáš prožíval? Jaký vztah měl s Hospodinem když mu dal úkol jít do Ninive? A proč se tomu tak urputně bránil?

V tomto kázání nás Pepa několikrát upozorňuje na detaily, díky kterým budeme Jonáše víc chápat. A možná se v některých situacích i poznáme.

Jonáš 1:1-12a

Jednoho dne Hospodin oslovil Amítajova syna Jonáše a přikázal mu: „Vydej se do asyrského hlavního města Ninive a vyhlas nad ním můj soud, protože opovážlivé jednání jeho obyvatel je do nebe volající.“ Jonáš ale Hospodina neuposlechl a pokusil se před ním uprchnout. V přístavu Jafa nastoupil na loď, která směřovala do Taršíše, zaplatil za cestu a odplul s ní, aby unikl Hospodinu. Hospodin ale poslal vítr a rozpoutal na moři tak velkou bouři, až se zdálo, že se loď každou chvíli potopí. Námořníci dostali strach a každý z nich úpěnlivě prosil svého boha o pomoc. Aby si zachránili alespoň holý život, vyházeli z lodi veškerý náklad, aby ji odlehčili. Jen Jonáš, který si hned v přístavu lehl na lůžko v podpalubí, o ničem nevěděl a tvrdě spal. Kapitán lodi ho ale probudil a obořil se na něj: „Jak můžeš spát? Vstaň a modli se ke svému bohu! Snad tě vyslyší a nenechá nás zahynout.“

Mezitím se námořníci rozhodli, že budou losovat, aby zjistili, kvůli komu je postihlo takové neštěstí. Pustili se tedy do losování a vina padla na Jonáše. Ihned ho začali vyslýchat: „Řekni nám, jsi to ty, kvůli komu nás postihla taková pohroma?“ Co jsi zač a odkud přicházíš? Jonáš odpověděl: „Jsem Hebrej a uctívám Hospodina, Boha, který stvořil nebe, moře a zemi.“ Když jim pak Jonáš vysvětlil, že před Hospodinem utíká, námořníci se zhrozili a zabědovali: „Víš vůbec, co jsi učinil?“

Bouře však neustále sílila, a tak se Jonáše námořníci zeptali: „Co s tebou máme udělat, aby se moře uklidnilo?“ „Hoďte mne přes palubu,“ odvětil Jonáš, „a bouře utichne“…

Jonáš 2:7-11

„Klesal jsem na dno až k úpatí hor a tam jsem byl navždy pohřben. Tys mne však, Hospodine, z tohoto hrobu vytrhl. Když jsem ztratil veškerou naději, upnul jsem svou mysl k tobě, Hospodine, a mé prosby pronikly až do tvého svatého chrámu. Lidí, kteří spoléhají na falešné bohy, se připravují o tvou laskavost a slitování. Já ti však s děkovnou písní na rtech přinesu svou oběť a splním, co jsem přísahal. Vždyť ty jediný můžeš člověka zachránit.“ Ryba pak na Hospodinův příkaz vyvrhla Jonáše na pevninu.

Mt. 12:38-40

Potom žádali farizejové a učitelé zákona Ježíše, aby se prokázal nějakým zázrakem. On jim však odpověděl: „Vězíte v hříchu a zatvrzelosti, a proto vyžadujete další důkazy. Nedostanete je! Tak jako věříte, že byl Jonáš tři dny a tři noci v útrobách mořského živočicha, tak budete muset uvěřit, že Syn člověka třetí den vstane z hrobu.

Jonáš 3:10- 4:1-3

Když Bůh viděl, že obyvatelé Ninive se poučili a zanechali svých ničemností, slitoval se nad nimi a rozhodl se, že je nezahubí, jak slíbil.

Toto rozhodnutí však Jonáše nesmírně pohoršilo a s hněvem začal Hospodinu vyčítat: „Od samého začátku jsem věděl, že to takto skončí. Právě proto jsem chtěl zmizet do Taršíše. Dobře vím, že jsi milosrdný a soucitný Bůh. Nikdy se nehněváš a stále jsi samá laskavost. Než bys někoho potrestal, raději si to rozmyslíš. Vezmi si Bože můj život. Bude lepší, když zemřu, než abych zůstal naživu.“ Hospodin však Jonášovi odpověděl: Myslíš, že jsi vzplanul oprávněně?