O tom, jak se někdy dokážeme sami zamotat do vlastního života a ztratit ze zřetele jeho smysl. Může se stát, že nám život někoho jiného dává větší smysl než ten náš? A jak se vymotat z nekonečného kolotoče povinností?

Ef 6,12

Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy.

Ef 2,3

Plnili jsme přání těla a mysli

Ef 4,14

Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.

Ef 4,17

Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek.

Ef 4,18

Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života.

Ef 4,19

Otupěli a oddali se nestydatosti

Ef 4,19

...nemohou se nasytit.

Ef 2,19

A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny

Ef 4, 21-24

Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, ²²odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. ²³Obnovujte ducha své mysli ²⁴a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.

Iz 40,31

Kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil: Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni.

Zj 3,15-16

Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! ¹⁶Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.