Bůh se před dvěma tisíci lety vlomil fyzicky do našeho světa v dítěti proto, aby náš svět změnil. To byly ty první Vánoce, které si připomínáme. Kristus zazářil v temnotě a ukázal nám jakou má člověk v Božích očích hodnotu. Potom za nás v temnotě zemřel. Ale nenechal nás tu o samotě. Poslal nám Ducha Svatého, který nám připomíná a oživuje to, co tu Kristus říkal a ztělesňoval. A dal nám úkol – než přijdou ty druhé Vánoce, které čeká celé stvoření. To se Kristus do našeho světa opět vlomí a změní jeho chod jednou provždy. Do té doby tu jsme na Zemi jako jednotlivci i jako společenství věřících – jeho církev.

Filipským 2:12-18 B21

Proto, moji milovaní, jako jste byli vždycky poslušní, když jsem byl s vámi, buďte mnohem spíše poslušní i teď, když jsem pryč. S posvátnou úctou uvádějte svou spásu ve skutek. Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí! Všechno dělejte bez reptání a dohadování, abyste byli nezkažení a nevinní jako neposkvrněné Boží děti uprostřed pokřiveného a zvráceného pokolení, ve kterém záříte jako světla ve světě. Pevně se držte Slova života, abych v Kristův den mohl být hrdý, že můj běh a moje námaha nebyly zbytečné. Mám-li však svou oběť a službu Bohu, totiž vaši víru, skropit svou krví, raduji se – raduji se s vámi všemi. Stejně tak se radujte i vy – radujte se se mnou.