Václav Kadlec pokračoval v sérii kázání o opravě městských hradeb z knihy Nehemjáš. Tentokrát byla řeč o naději.

V noci, ve tmě, v nebezpečí každý toužebně očekává východ slunce. Když světlo začne prosvěcovat temnotu, zroste naděje. Naděje, kterou tak nutně všichni potřebujeme. Naději nejen do běžných dnů, ale i tu naději na konci našich dnů. Neh 3:28-32

Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. Za nimi opravoval naproti svému domu Imerův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. Za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce. Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží. Mezi přístřeškem na nároží a Ovčí branou opravovali zlatníci a obchodníci.

Ez 43:1-5 Pak mě zavedl k bráně směřující na východ, a hle, od východu přicházela sláva Boha Izraele. Zvuk jeho příchodu byl jako zvuk mnohých vod a země zářila jeho slávou. I padl jsem na tvář. Hospodinova sláva vstoupila do domu branou s průčelím na východ. Duch mě zvedl a uvedl do vnitřního nádvoří. A hle, Hospodinova sláva naplnila dům. Ř:8:24 Jsme spaseni v naději.

1 Te 4:16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.