Poslední díl výkladu knihy Nehemiáš. Je jasně daný fakt, že náš život někdy skončí a budeme souzeni. Jak se vypořádáváme s touto myšlenkou? S posledním soudem jde ruku v ruce i milost. Ale do jaké míry? A jaký je vztah mezi vírou, skutky a milostí?

Neh 3, 28 - 31

Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. Za nimi opravoval naproti svému domu Imerův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. Za ním opravoval další úsek Šelemjášův syn Chananjáš a Salafův šestý syn Chanún; za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce. Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží.

J 3, 16

Bůh tak miloval svět, že dal svého syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

2K 5, 10

Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

Ř 8, 1

Není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

1Kor 3, 8 - 15

Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy – dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.