Boha světíme tím, že k němu přicházíme s bázní, protože má moc a s radostí, protože nás zachránil.

Matouš 6:5-13

'Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi. Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. Raději, když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu. Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění. Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni. Váš Otec ví, co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte.

Proto se modlete takto: Otče náš, který jsi v nebesích, ať se posvětí tvé jméno! Ať přijde tvé království! Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi. Dej nám i dnes náš denní chléb a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás do pokušení, ale vysvoboď nás od zlého. '

Posvěť se jméno Tvé. Slova modlitby, kterou Ježíš učil své učedníky. Jak se ale světí Boží jméno? Nějak samo? Nikoli. Světíme ho my. Svým přístupem k Bohu. Světíme ho tak, že upřímně budujeme svůj vztah s  Bohem. Když hledáme svoji hodnotu v Něm a ne v tom, co o nás říkají ostatní lidé, ani v tom co si o sobě myslíme my sami.