Jonáš dostal nadmíru těžký úkol a utekl od Boha. Co se muselo změnit v jeho životě, aby se dokázal vrátit ? Přestože byl prorok a znal Zákon, jakou měl o Bohu falešnou představu? V čem jsme Jonášovi podobní? Poslechněte si kázání Josefa Horského.

Jonáš 1:14-16 (SNC)

"Námořníci nakonec zoufale zvolali k Hospodinu: „Ach Hospodine, nezatracuj nás za smrt tohoto člověka. Neobviňuj nás z toho, že jsme ho zabili, protože celé to neštěstí nás potkalo z tvé vůle.“ Po těchto slovech se chopili Jonáše a sotva ho svrhli přes palubu, moře se utišilo. Všechny námořníky to natolik vyděsilo, že předložili Hospodinu oběť na usmířenou a přísahali mu svou věrnost."

Jonáš 2:1-10 (SNC)

"Hospodin poslal k Jonášovi velkou rybu, aby ho zachránil. Ryba ho spolkla a Jonáš strávil v jejich útrobách tři dny a tři noci. Když byl Jonáš v břiše ryby modlil se takto k Bohu: Na pokraji smrti jsem k tobě volal o pomoc, Hospodine, a tys můj úzkostný křik zaslechl a vyslyšel jsi mne. Nechal jsi mne padnout do hlubin moře, kde mne uchvátili mocné proudy a přikrylo zpěněné vlnobití. Myslel jsem, že jsi mne navěky zatratil, nadobro jsem pozbyl naději, že znovu uzřím tvůj chrám. Voda v hlubinách mne obklopila ze všech stran a chaluhy mi ovinuly hlavu. Klesal jsem na dno až k úpatí hor a tam jsem byl navždycky pohřben. Tys mne však, Hospodine, z tohoto hrobu vytrhl. Když jsem ztratil veškerou naději, upnul jsem svou mysl k tobě, Hospodine, a mé prosby pronikly až do tvého svatého chrámu. Lidé, kteří se spoléhají na falešné Bohy, se připravují o tvou laskavost a slitování. Já ti však s děkovnou písní na rtech přinesu svou oběť a splním, co jsem přísahal. Vždyť ty jediný můžeš člověka zachránit… Ryba pak na Hospodinův příkaz vyvrhla Jonáše na pevninu."