Poslechněte si páté kázání ze série "Víra pro život, jaký je". David Kubíček otevírá velmi citlivé téma: Samota. Každý z nás se někdy může cítit sám. Nepochopen lidmi a opuštěný Bohem. Každý z nás má někdy pocit, že neslyší Boží hlas, že necítí Boha ve svém životě.

Někdy se stane, že se dostaneme do situace (a často ne vlastní vinou), že je to nesnesitelné. Nikdo nám nerozumí a nevíme, jak dál. A přijde nám, že Bůh s tím nic nedělá.

Ponořme se do Bible. Najde se i tam někdo, kdo zažíval podobné pocity?

Žalm 22 1-7

1 Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků“. Žalm Davidův.

Žalmy 22:2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám.

3 Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.

4 Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele.

5 Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout.

6 Úpěli k tobě a unikli zmaru, doufali v tebe a nebyli zahanbeni.

7 Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.

8 Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou:

9 „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“

13 Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili.

15 Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru.

16 Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!

22 zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců!

23 O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit.

24 Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho! Ctěte ho, všichni potomci Jákobovi, celé Izraelovo potomstvo, žij před ním v bázni!

25 Nepohrdl poníženým, v opovržení ho neměl. Když trpěl příkoří, neukryl před ním svou tvář, slyšel, když k němu o pomoc volal.