Do kamen se samozřejmě musí přikládat, pokud chceme, aby nám bylo teplo. Přikládat pod kotel manželského ohně je ještě důležitější. Manželství není perpetuum mobile, záležitost, která by tu jednou provždy měla být a fungovat. Manželství je náročný organismus, který vyžaduje práci a péči. Pokud bychom je přirovnali k ohni, pak je třeba říci, že musíme pravidelně přikládat.

Musíme se dohodnout, co bychom spolu mohli podnikat. Je moc důležité vymýšlet, kam spolu jít, co společně číst, jakou aktivitu bychom mohli pravidelně zařazovat do svých časových rozvrhů. Jsem si jistá, že nejsme jediný manželský pár, který by dokázala pěkně klidně žít nikoli spolu ale vedle sebe. Každý zvlášť bychom se velmi dobře zabavili svou prací a svými zálibami. Na provozu domácnosti bychom se už nějak shodli. Jinak bychom spolu vlastně neměli nic společného, což by byla škoda. Všimla jsem si na manželském soužití některých našich vrstevníků, že to přesně takhle mají. Mně to ale nestačí.

Loni k Vánocům jsem svému manželovi věnovala dva páry chodeckých holí. Jeden pro něj, jeden pro mne. Myslím, že se mi už dlouho nepodařilo dát mu něco, z čeho by měl větší radost. Velmi dobře pochopil, co jsem tím chtěla říct. Rádi se spolu procházíme, ale s holemi naše vycházky dostaly ještě další rozměr. Já jsem od něj dostala takový plastový náramek s čipem, který znamená předplatné použitelné na bruslení a do bazénu. Taky jsem se zaradovala, protože to byl jasný důkaz, že se mnou chce být. Jasně, že mi to lichotí. Jasně, že mě těší, když si pořád máme o čem povídat. Automatické to ovšem není. Čteme stejné knihy a diskutujeme o nich, posloucháme stejnou hudbu a rozebíráme, co se komu líbí, přeposíláme si politické analýzy a pořád spolu někam chodíme. No jo, my jsme spolu nepřestali chodit. To je druh přikládání na oheň, řekla bych.