Drazí bratři a sestry, dnes nemohu mluvit z okna, mám zápal plic; dnešní úvahu přečte Mons. Paolo Luca Braida, který tyto texty tak výborně připravuje.
O slavnosti Ježíše Krista, Krále, k nám evangelium promlouvá o tom, že poslední soud, jak zapsal evangelista Matouš v 31 kapitole, bude soud o lásce.

Představuje nám scénu královské síně, v níž na trůnu sedí Ježíš, Syn člověka. Podle světských kritérií by královi přátelé měli být ti, kteří mu dali bohatství a moc, kteří mu pomohli dobýt území, vyhrát bitvy, prosadit se mezi ostatními vládci, možná by jim měl říci „Děkuji vám, že jste mě učinili bohatým a slavným, záviděným a obávaným“.
Podle Ježíšových kritérií jsou však jeho přáteli ti, kteří mu posloužili v těch nejslabších lidech. To proto, že Syn člověka je zcela jiný Král, král, který se ztotožňuje s hladovými, žíznivými, cizinci, nemocnými, uvězněnými a říká. Je to Král citlivý na problém hladu, potřeby domova, vnímavý k nemoci a věznění: což všechno jsou skutečnosti, které jsou bohužel stále velmi aktuální.

Evangelium nám říká, že člověk je požehnaný, když na bídu odpovídá láskou, službou: neodvrací se, dává najíst a napít, poskytuje ošacení a přístřeší – jednou větou: je nablízku potřebným. Ježíšova „královská síň“ je postavena tam, kde jsou lidé trpící a potřební pomoci. Toto je „dvůr“ našeho Krále. A styl, kterým se mají vyznačovat jeho přátelé, je jeho vlastní styl: soucit, milosrdenství, něha.

A tak se, bratři a sestry, ptejme sami sebe: věřím, že pravé kralování spočívá v milosrdenství? Věřím v sílu lásky? Věřím, že láska je nejvyšším královským projevem člověka a nezbytným požadavkem kladeným na křesťana? A nakonec konkrétní otázka: Jsem přítelem Krále, to znamená, cítím se osobně angažován v potřebách trpících lidí, které potkávám na své cestě?

Kéž nám Maria, Královna nebe a země, pomáhá milovat Ježíše, našeho Krále, v jeho nejmenších bratrech a sestrách.

Přeložila česká redakce vatikánských médií, krátil Martin Holík